Nemůžeme očekávat, že osmáci budou hned od počátku brát z ruky potravu a přijdou si pro pohlazení - to chce svůj čas. Začněme tím, že si sedneme ke kleci s osmákem a neustále na něj mluvíme. Až si na naši přítomnost zvykne - to poznáme podle toho, že nebude ustrašeně sedět v rohu a zklidní se mu dýchání - můžeme pokračovat dále. Cesta k srdci každého zvířete vede přes žaludek. Toto pravidlo mějme na paměti a zpočátku vždy přistupujme k osmákům s nějakým pamlskem. Neustále mluvíme klidným hlasem a nabídneme mu ho. Většina osmáků po chvíli váhání se zvědavostí sobě vlastní přijde k naší ruce a nabízenou pochoutku si vezme. Pak si ji odnese na klidné místo, kde ji buď sní, a nebo uschová na „horší časy". Brzy si osmáci spojí s naším příchodem ke kleci příjemné pocity a jakmile se objevíme, budou čekat u dvířek klece či voliéry.

Nastupuje další období, kdy se zvířete dotýkáme a hladíme jej. Všichni osmáci mají rádi drbání na bříšku přes dráty klece. Tím také začneme. Osmákům je velmi příjemné jemné hlazení hlavy. Proto je dvířky klece drbeme na hlavičce, osmáci se pak často sami přetočí na záda a říkají si tak i o podrbání bříška. Další aktivitu je vhodné přenechat samotnému zvířeti. Vleze-li si osmák sám do naší nastavené ruky, máme vyhráno. Co osmáci rádi nemají, je pevné uchopení do ruky. Z pevného sevření se budou snažit vymanit. Proto je nikdy pevně netiskněte. Teprve tehdy získá-li osmák takovou důvěru, že šplhá zcela bez zábran po našem těle, můžeme ho začít volně vypouštět po místnosti. Při kontaktu se zvířetem je nutné se vyvarovat prudkých pohybů - mohli bychom jej snadno vylekat. Nevhodný je rovněž nadměrný hluk i křik. Je-li zvíře dosud plaché, nesnažme se ho chytit za každou cenu do ruky, vzniklá honička probouzí nedůvěru a může snadno pokazit již navázané vztahy.

zdroj: 6zskladno.cz/2004/stranky/is/index1.html, Terezka

Foto: Terezka